Na střední škole jsme nebyli zrovna vynikající studenti. Většina z nás prolézala s odřenýma ušima. Ale přesto se našlo něco, co jsme se učili docela rádi. I když ani to nebylo právě dokonalým učivem. Je vám jistě jasné, o co šlo. Pochopitelně o biologii člověka a o rozmnožovací ústrojí. A nemusím určitě ani upřesňovat, o které z těchto ústrojí jsme mívali my kluci zájem. Pochopitelně o to ženské.
Sice jsme tehdy byli poněkud zklamaní vyobrazeními v oněch prudérních socialistických učebnicích, sice jsme chtěli poznat i něco víc než jen trochu suché teorie o vagíně, děloze, vaječnících a podobně, ale aspoň to že nám bylo nabídnuto. A ten zbytek informací a poznatků už jsme prostě lovili, kde se jenom dalo. Nebo spíš nedalo.
Uteklo pak několik let a navzdory režimu, který nahotě a jakékoliv erotice vyjma plození pozdějších budovatelů socialismu, a to samozřejmě až po uzavření sňatku, nepřál, jsme se dozvěděli opravdu vše. Kde to je, jak to vypadá a jak se to používá…
A tak jsme se nakonec mohli pustit i do sexu. A nemusím určitě zdůrazňovat, že jsme při něm nemysleli jenom na děti. A pokud ano, pak na to, jak se jim vyhnout, protože s tím jaksi režim moc nepočítal a koupit si prezervativy nebylo ani jednoduché, ani bez rizika. Protože kdyby se někdo dozvěděl, že my někde s někým…
Užili jsme si své. A užívali bychom si jistě i nadále. Ale už máme svá léta, své neduhy, a tak někdy prostě nemáme takové erekce, jaké bychom pro sex měli mít. A tak se před kamarády sice někdy svými výkony v posteli ještě chlubíme, ale víme, http://www.rozhlas.cz/dvojka/kupredudominulosti/_zprava/vime-co-jime–1352164 že jsou to buď lži, nebo výkony dosahované jen díky přípravkům na podporu erekce.
Ano, kdo z nás chce mít pořád ještě sex, musí si takto vypomáhat. Musí vědět, jak zlepšit erekci, která by ho jinak zřejmě zklamávala. A tedy musí znát přípravky, na které je v tomto ohledu určitě spolehnutí.