Nu, to je něco pro naše dámy a paní. Ale také dcery a vnučky. Pánové to berou spíše jako takovou povinnost, aby nebyly doma řeči. Kruci, tak se chtěli v klidu dívat na hokej nebo fotbal…
Ale co, jednou za čas se to musí vydržet a příště ať si jdou baby samy, medituje nejeden muž a moc dobře ví, že půjde příště zas, protože by ho ta jeho zakousla jako potkana.
A tak si mužové navlékají svůj oblek, ve kterém se vůbec necítí dobře. A ženy si, aby jako vypadaly. Někdy je kolem toho docela rozruch, protože tamty šaty už nejsou v módě, tamty jsou proužkovatý, to se už nenosí, ale tady, ty by mohly…
Jenže se do nich paní domu nevejde, dcera je nechce a vnučka by do nich mohla zhruba tak šest krát. Máma chce tedy nové šaty, a když máma, tak mladá taky. Otec bere provaz a jde hledat klidný kout, kde by těm babám jedovatým unikl a mohl se alespoň potichu oběsit.
Avšak ani to mu není dopřáno a ženské ječí, že přece propánaboha, nepůjdeme nahatý Kájo.
Kájovi je to zcela jedno, ten rezignoval už dávno. Nyní se snaží vysvětlit, že nové šaty stojí pěkné peníze, které oni nemají, načež paní domu vece, že mají. Pán domu odpovídá že ano, ale že je na novou střechu na chatě a paní ječí, že si měl vzít za ženu chatu a ne ji. Je tu prostě veselo až milo.
Teprve pak přichází synátor, který nic nechápe, ale nakonec mu to jakž tak dojde a navrhuje šaty půjčit. Od souseda Komárka ne? Zlobí se matka, ale syn jí ukazuje na internetu pražskou půjčovnu společenských šatů. Matinka se začíná zajímat, dcera je u vytržení a po krátké prohlídce webu tam již volají. A protože obě ví, o čem se mluví a ví co chtějí, za chvilku jsou domluvené a ihned vyrážejí do půjčovny, protože, to dá rozum táto, musíme si je vyzkoušet.
Tak z krátkého příběhu vidíte, že lze řešit cokoli, jen když se chce. A pozor, kdyby něco, už máte řešení.